DVD kolekce České filmy - Knoflíkáři / Krysař / Noc na Karlštejně

Popis:

Knoflíkáři: Je to film sestávající ze šesti povídek, které většinou černě humornou, ironickou, mnohdy i trpce hořkou formou vyprávějí o jednom dávném prokletí, lidské nevěře, podivných úchylkách, nečekaném zázraku i pokryteckém odpuštění. Mají svou vlastní vypointovanou stavbu, specifickou atmosféru i způsob zpracování, a přesto jedna druhé předává motivy vzájemně spolu komunikující a pozorující tytéž věci z různých úhlů.

Krysař: Dávná pověst o muži s píšťalou nemá začátku ani konce. Krysař po staletí putuje od města k městu a jeho tvář má nesčetně podob. V tajemných ulicích starobylé Prahy ožil jeho příběh jen na jediný den a možná jen proto, aby se stal filmem. Objevil se na přelomu jednoho roku jako přízrak a stejně tak i zmizel. Hned při prvních krocích městem spatřil Agnes, Kristiána a budoucí svědky jejich manželského slibu, jak v otevřeném červeném kabrioletu objíždí kostely a prosí o svatební obřad. Dívka s věnečkem ve vlasech, nosí pod srdcem nový život. Ale všude jsou odmítáni. Muž s fujarou a v dlouhém plášti, nadaný podivuhodnou schopností přinést lidem očistu, až dosud lásku nepoznal. Pro něj i pro Agnes je jejich setkání jako blesk z čistého nebe. Marně Kristián volá jméno své milé, marně jim ďábel nastražuje léčky. V té zběsilé silvestrovské noci se zrodilo pouto, které je ale třeba vykoupit. Každý tu něco ztrácí, každý se musí něčeho vzdát
Krysař, který nalezl inspiraci ve stejnojmenné předloze Viktora Dyka i v muzikálu Daniela Landy, je osobitou a originální filmařskou reflexí staré legendy. Na otázku, proč byl film točen vlastně "v přímém přenosu", v průběhu 24 hodin, F. A. Brabec - spoluscenárista, kameraman a režisér v jedné osobě - odpověděl. "Snažil jsem se najít klíč na zpracování Krysaře tak, aby zůstal silný emotivní příběh o lásce a zároveň abychom nevytvořili 'jen' klasickou 'dobovku'. Extrémní podmínky natáčení, kde musí všichni ze sebe dostat opravdu všechno, pomohly umocnit emotivní proniknutí pod kůži všech hrdinů. Faleš nebyla možná, nebyl na ní čas. Zahráli jsme si s přirozeným vyčerpáním, se zimou i s povinností něco dokončit.Věřím, že jsme v hraných scénách dosáhli větší autentičnosti a expresivnosti, a že divák bude vtažen do děje se stejným nasazením jako celý filmový štáb."

Noc na Karlštejně: Na hrad Karlštejn nesmí žádná žena! Přesto se zamilované Daniele Kolářové a neméně zamilované Janě Brejchové podaří přes přísný královský zákaz strávit na hradě jednu noc v přestrojení.
Řekl: Lásko má, já stůňu, svoji pýchu já jen hrál... Kdo by neznal ústřední melodii z hudebního filmu režiséra Zdeňka Podskalského! Vznikl podle stejnojmenné divadelní hry, kterou v roce 1884 napsal Jaroslav Vrchlický. Navštívíme dobu panování Karla IV., jenž dal zbudovat Karlštejn jako pevnost střežící korunovační klenoty a údajně zakázal, aby tam nocovaly ženy. Královnu Elišku Pomořanskou trápila krutá žárlivost - co tam asi tak pan choť za nocí provádí? Rozhodla se tedy na hrad vniknout v přestrojení za páže a zjistit pravdu. Stejný nápad dostala v tentýž den také mladičká Alena, zamilovaná do jednoho ze členů hradní posádky. Z jejich konání samozřejmě povstane řada zapeklitých situací...
Jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších českých filmových muzikálů je půvabnou hříčkou o císaři Karlu IV. a jeho hradě Karlštejně, na němž podle jeho zákazu nesměly přebývat ženy. Jedné noci se však na Karlštejně objeví nejen Karel IV. a dva nezvaní hosté, cyperský král Petr a bavorský vévoda Štěpán, ale také dvě ženy v mužském přestrojení. Jednou z nich je císařova manželka Eliška Pomořanská, která z lásky a stesku porušila zákaz, aby mohla císaře alespoň zahlédnout, tou druhou je neteř purkrabího Alena, která se vsadila s otcem, že dokáže strávit na hradě noc v mužském přestrojení. Zatímco Alena přivádí k šílenství svého snoubence Peška, moudrý arcibiskup Arnošt z Pardubic pomáhá přestrojené královně proniknout ke králi a také ji chrání před slídivými pohledy cyperského krále a bavorského vévody, kteří nevěří, že by na hradě opravdu nebyla žádná "ženská".
Český filmový muzikál, jehož některé písničky doslova zlidověly, natočil v roce 1973 režisér Zdeněk Podskalský podle stejnojmenné divadelní hry Jaroslava Vrchlického (z roku 1884). Podskalského verze však není prvním pokusem lyrickou komedii zfilmovat. Poprvé ji natočil, ještě jako němý film, v roce 1919 Olaf Larus, podruhé se k ní vrátil režisér František Filip a v polovině šedesátých let natočil její televizní verzi. Podskalského film je však nejen předloze nejvěrnější, ale také nejúspěšnější.